Vyrobeno ze dřeva: Tradiční formy na perníky
Jsou to dokonalá mistrovská díla, která vznikají díky práci šikovných, po léta trénovaných rukou. A také s úctou a láskou k historii.
Perníčky k Vánocům neodmyslitelně patří a doma si je pečeme nejčastěji sami. Před sto a více lety
se však jejich výrobou zabývali téměř výhradně profesionálové.
Dnes jsme při tvarování perníku zvyklí na plechové formičky, dřív se používaly formy dřevěné. Byly vyřezány nejčastěji ze dřeva ovocných stromů, jako je třešeň, hrušeň nebo švestka a užívaly se k tvarování nejen perníku, ale také marcipánu.
Sonda do historie perníku a výroby forem
Historie perníku je skutečně velmi dlouhá. Nejstarší stopy sahají do Norimberku 14. století, odkud se jeho výroba rozšířila až k nám do Čech a na Moravu. V roce 1335 se podle nejstarší dochované zprávy prodával u nás perník při posvícení v Turnově.
Luxus pro vyvolené
Je třeba si uvědomit, že perník byl tehdy skutečně luxusním zbožím. Na jeho výrobu se používal velmi drahý med a ještě dražší směsi koření. Proto si ho mohli dovolit jen ti nejbohatší.
Perník se často stával vzácným darem při životních jubileích nebo velkých svátcích.
Mistři řezbáři
Formy z druhé poloviny 17. století byly často dílem profesionálních řezbářů barokních soch, skvěle znalých detailů dobového oděvu či květin nebo zbraní, které pak dovedli vyobrazit v negativním provedení. Toto období je považováno za vrchol řezbářství perníkářských forem. U perníků prevládaly náboženské a duchovní motivy, postavy dam, kavalírů a vladařů, či lovecké a milostné scénky.
Erotický perník nebo mašinka
V 18. a 19. století se počet kupujících perníku rozšířil. Pořád však zůstal lahůdkou, na které si lidé mohli pochutnat jen o zvláštních příležitostech. Jeho výroba byla stále v rukách profesionálních perníkářů, kteří ho musely vypracovat do složitých tvarů a k tomu sloužily právě perníkové formy.
V tomto období získávají témata perníků poněkud lidovější podobu. Populární jsou motivy plodnosti, ochranné symboly nebo perníky s nádechem erotiky. Koncem 19. století se objevují i novodobá témata, jako třeba mašinka.
Dřevěné formy nahrazují plechová vykrajovátka
19. a počátek 20. století je však dobou, kdy se tradiční perníkářské řemeslo stává pomalu minulostí. Koření na pečení perníku je dostupné a drahý med nahrazuje cukr. Pečení se přesouvá do domácností a postupně mizí i tradiční formy, které nahrazují plechová vykrajovátka - taková jaká používáme dnes.
Řemeslo opět ožívá
Perník se postupně stal typickým vánočním a velikonočním cukrovím. Z dob starého perníku zbyly umělecky velmi cenné formy a na tradici jejich výroby naštěstí navázali dnešně řezbáři. Řemeslo opět ožívá. Klasické, krásné formy si tak můžeme dnes nejen prohlédnout, ale i zakoupit a dát svým perníčkům zcela nový rozměr.
Novodobí řezbáři dřevěných perníkových forem:
Ing.Oldřich Kvapil - řezbář a NOSITEL LIDOVÉ TRADICE
Formy na perník vyřezává od roku 1966. V roce 2003 obdržel za svoji dlouholetou řezbářskou práci titul "Nositel lidové tradice" který uděluje Ministerstvo Kultury ČR. Oldřich Kvapil je rovněž držitelem ocenění Zlatý kolovrat.
Aleš Vostřez - perníkář a řezbář
Perníkářským řemeslem se zabývá od roku 1999. Řemeslo se naučil od své manželky Martiny. Od roku 2005 také vyřezává dřevěné formy na perník. Jeho řezbářským učitelem je Ing.Oldřich Kvapil. Můžete ho vidět v Perníkové chaloupce pod Kunětickou horou u Pardubic, kde pracuje jako profesionální Ježibaba. V roce 2015 mu udělila Rada Královéhradeckého kraje cenu Zlatý kolovrat za výsledky v oboru vytlačovaného perníku a vyřezávání perníkových forem.
Bc.Martina Vostřezová - perníkářka
Vyráběla perníky již v roce 1988 se svým prvním manželem Ing.Františkem Kvapilem, který zemřel v roce 1995 (syn řezbáře Ing.Oldřicha Kvapila). Řemeslo obnovila sdpolečně s Alešem Vostřezem v roce 1999. V současné době se také věnuje výrobě perníku, který se zdobí bílou cukrářskou polevou.
Více o práci této perníkářské rodiny se dozvíte na www.vostrezovi.cz
Radim Salamánek - tradiční řezbář
Před dvaceti lety se rozhodl pracovat se dřevem. Dvacet let je dlouhá doba, aby člověka nic nepřekvapilo. Dřevo ho ale prý dokáže překvapovat často. A stále nabízí nové možnosti, jak ho opracovat. Radimovu srdci nejbližší je tradiční způsob práce s ním. Dotýkat se let, dlátem něco vytvořit a tím potěšit oko.
Fotografie k článku jsou právě dílem tohoto tradičního výrobce. Jeho formy lze zakoupit ZDE.