Jiří slaví svátek 24. dubna. Mnozí nedočkaví plazi ale opouštějí své zimní úkryty dokonce už i dříve. Můžeme je potkat na procházkách jarní přírodou i na zahradách.

U nás to nejsou ani tak hadi a štíři, jako hadi a ještěrky

Když hada nebo ještěrku na jaře spatříme, bývá to obvykle za slunného dne, kdy se vyhřívá někde na kameni. Teplo je pro plazy totiž životně důležité, rozproudí jim v žilách krev a dodá sílu po dlouhém zimním spánku. Čeká je doba rozmnožování, kdy samičky musí naklást vajíčka včas, aby mláďata stihla do podzimu vyrůst a zesílit.

Samci zmijí se na páření převlékají

Zmije zimu přečkávají společně a v podzemních úkrytech spí propletené. Když teplota stoupne k 9 °C, zmije se probouzejí a plazí se ven. Nejotužilejší a nedočkaví samci vylézají dokonce již při teplotě 6 °C. Samci se probouzejí o týden i dva dříve než samice a hledají místa, kde mohou načerpat teplo z jarních paprsků. Slunění je mimo jiné nezbytné proto, aby jim dozrály spermie. Od konce dubna pak nastává doba rozmnožování. Všichni samci se téměř ve stejný čas svléknou ze starých šatů a získají výrazné, svatební zbarvení. Pak se vydávají pátrat po samicích, přičemž za den urazí i kilometr. Samičky se vyhřívají poblíž míst, kde zimovaly, a vyčkávají nápadníky. Když se potkají, samec započíná námluvní tanec při kterém stíhá ještě odhánět případné konkurenty. Pokud mezi samci dojde k souboji, nikdy vůči sobě nepoužívají jedovaté zuby.

Ještěrky mají letní i zimní příbytek

Ještěrky pod zemí nepřečkávají pouze zimu. Ve svých dlouhých norách, které si samy vyhrabávají, se rádi schovávají i v létě. Většinou ale vlastní sídla hned dvě. V zimní noře ještěrky spí samotné, nebo v páru. Ihned po jarním probuzení se svléknou a započnou tím námluvy a období páření, které probíhá od dubna do června. Nejčastěji se s nimi setkáte na slunných, suchých stráních a mezích, na okrajích lesů i v zahradách. Některé druhy ale naopak dávají přednost spíše vlhčím oblastem.

Ani ještěrka, ani had

Podivuhodná ještěrka se zakrnělýma nohama, žije v lesích a v křovinách. Ano, jedná se o slepýše! Na rozdíl od ještěrek a hadů je aktivní především v noci. Jen březí samičky se přes den rády vyhřívají na sluníčku. I slepýš zimuje pod zemí, vyhledává nory po hlodavcích nebo skuliny v blízkosti kořenů. Zimovat v nich může i několik desítek slepýšů pohromadě. Tento druh plaza se probouzí obvykle již koncem března.

Plaché užovky

Užovky přečkávají zimní měsíce v opuštěných norách, štěrbinách mezi kameny a pod kořeny stromů, ale také pod vrstvami listí nebo v kompostu, kde jsou chráněny před mrazem. Již koncem března vylézají užovky ven a vystavují ztuhlé tělo slunci. Zimují často pohromadě a společně se pak i opalují. Poté, co načerpají dost sil, vydají se hledat vodu. Rozmnožování užovek probíhá také často hromadně. Samci si samičky namlouvají potřásáním tělem, vyplazují jazyk, tisknou se k nim a nakonec je tělem celé ovinou. Výjimkou je užovka hladká, která až na dobu páření žije samotářsky.

Na svatého Jiří je prý voda nebezpečnější než had

Dříve lidé věřili, že právě na svatého Jiří se hadů není třeba obávat, prý totiž v tento den nejsou jedovatí. Ba naopak. Hadům se přisuzovala léčivá moc. Naši předkové dokonce maso z hada, chyceného na svatého Jiří sušili a užívali proti bolesti zubů na nejrůznější vředy či zimnici. Pověsti pak vypravují, že kdo hadí maso ochutnal ještě týž den, mohl porozumět řeči zvířat. Stejně, jako pohádkový Jiřík.

O svatém Jiřím si také lidé dávali velký pozor na vodu ve studních a na horské prameny. Říkali o nich, že jsou po zimě otrávená právě od hadů. Jejich jedovatost ale trvá jen tento jeden den. Koupání však zakázáno nebylo. To naopak přinášelo zdraví a sílu.

Přečtěte si také: Obnovená tradice: Otevírání studánek nebo 10 nejkrásnějších citátů o lese