Rozhovor: Zuzana Navrátilová - Práce v lese není jen pro chlapy

Po smrti otce při tragédii v lese se rozhodla pokračovat v rodinném podnikání. Místo studia grafického designu se v 18 letech vydala na drsnou cestu, kterou dnes ovládá stejně dobře jako její kolegové – muži. Nelekla se manipulace s těžkou technikou a koňmi, nevadí jí vstávání ve tři ráno a na své práci má prý ráda úplně všechno.

Tahle křehká, dnes 23 letá dívka z Oskavy na Šumpersku, je příkladem odhodlání, odvahy a nezlomné vůle. V rozhovoru nám Zuzka přiblížila, jak vypadá její každodenní pracovní život v lese.

Zuzko, jak jste se vlastně dostala k práci v lese? Byl to váš dětský sen?

Les mě přitahoval už od malička. Můj táta pracoval v lesnictví, takže jsem v tomto prostředí vyrůstala a bylo pro mě přirozené trávit čas mezi stromy. Už jako dítě jsem věděla, že jednou budu chtít jít v jeho stopách.

Pracovat v lese vás naučil tedy tatínek? A jaké to bylo, když jste poprvé usedla do stroje – měla jste strach?

Ano, všechno mě naučil můj taťka. A spoustu věcí jsem pak také odkoukala od zkušenějších kolegů přímo v terénu. Do strojů jsem poprvé sedla už ve třinácti letech, takže jsem to tehdy brala spíš jako dobrodružství a adrenalin než něco, z čeho bych měla strach. Čím jsem ale starší, tím větší mám respekt – člověk si uvědomí, jaká odpovědnost a rizika s tím přicházejí.

Váš tatínek zemřel při práci v lese. Co se stalo?

Nevíme přesně, šlo o tragickou nehodu s vyvážecí soupravou, které selhaly brzdy. Táta byl ten den v lese sám. Jeho ztráta byla těžká rána. Přesto jsem se rozhodla pokračovat v práci a nastoupila vlastně na jeho místo. Když se dřív něco rozbilo na strojích, táta to opravil. Najednou jsem na to byla sama. Musela jsem se vše naučit, poradit si.

Pracujete v lese, který patří vaší rodině, nebo jde o pronajaté či cizí lesy?

Pracujeme převážně v soukromých lesích, které nám nepatří. Zaměřujeme se na těžbu a přibližování dřeva. Spolu se sestrou a mamkou poskytujeme služby vlastníkům lesů, kteří potřebují naše odborné znalosti a techniku.

Jak lidé reagují, když vás vidí v lese se strojem? Překvapuje je, že tuto práci dělá dívka?

Reakce lidí jsou různé. Někteří mě obdivují, jiní se diví, ale většina si časem vytvoří respekt. Pro mnoho lidí je neobvyklé vidět ženu v těžké technice uprostřed lesa, a ze začátku mi často nevěřili, že to zvládnu. Musela jsem si jejich důvěru získat tvrdou prací.

Setkáváte se třeba také s nepochopením, proč se kácí i zdravé stromy?

Ano. Lidé se ptají, proč kácíme i stromy, které na první pohled vypadají zdravě. Snažím se jim vysvětlit, že lesní hospodaření má svůj řád a cílem není ničit, ale naopak udržovat les zdravý. Kácíme nejen stromy napadené kůrovcem nebo usychající, ale i ty, které je potřeba odstranit v rámci prořezávek, aby se mohly správně vyvíjet mladší generace stromů.

Práce v lese není žádná lehárna. Jak ji zvládáte fyzicky?

Dnes už mi práce připadá přirozená a zvládám ji s lehkostí, ale nebylo to tak vždy. Začátky byly náročné – nejen fyzicky, ale i kvůli tomu, že jsem se musela naučit spoustu věcí, například opravy strojů, které k tomu neodmyslitelně patří. Fyzicky je to samozřejmě dřina, ale když v tom člověk funguje každý den, postupně si zvykne a tělo se přizpůsobí. Já byla rodiči k fyzické práci vždycky vedená a nevadí mi. Naopak ji mám ráda.

A co je důležité, nejsem na to ale sama. Pomáhá mi hlavně moje sestra a bratranec, se kterými tvoříme sehraný tým. Bez nich by to bylo mnohem těžší.

Jak vypadá váš běžný pracovní den? Kolik takových dnů máte v týdnu a které období roku je pro vás nejnáročnější?

Pracuji téměř každý den, a i když si o víkendech dávám pauzu od těžby, věnuji se údržbě strojů, protože bez nich by práce nešla dělat efektivně.

Ráno vstávám se sestrou kolem páté, v létě dokonce už ve tři hodiny ráno. Nejdříve jedeme nakrmit koně, potom čekáme zhruba hodinu, než si odpočinou, a následně je nachystáme na práci. Do lesa vyrážíme podle potřeby – někdy s jedním koněm, jindy se dvěma, záleží na náročnosti práce. Já pracuji převážně s technikou, zatímco sestra se stará o přibližování dřeva koňmi.

V lese býváme zhruba do dvou hodin odpoledne, poté se vracíme domů, odstrojíme koně, nakrmíme je a někdy tím pracovní den končí. Často se ale já vracím zpět do lesa a pokračuji ve stahování dřeva se strojem, třeba až do noci – záleží na tom, kolik je práce.

Nejnáročnější je pro mě zima. Sníh a náledí dokážou práci výrazně zkomplikovat, zejména pokud se s koňmi potřebujeme dostat na svahovitý terén. Přesto ale musíme pracovat za každého počasí, protože les si pauzu nebere.

Co máte na své práci nejraději?

Na své práci mám ráda úplně všechno – tu samotu, klid i krásu přírody, ve které každý den pracuji. Podle mě je důležité mít k přírodě vztah, protože bez něj by člověk tuhle práci dělat nemohl naplno. Když se ráno ocitnu v lese, slyším zpěv ptáků a cítím vůni dřeva, je to pro mě něco kouzelného. Baví mě i samotná práce – je to kombinace fyzické dřiny, souhry s technikou i zvířaty a zároveň velké odpovědnosti. A i když je to náročné, trávím v lese čas opravdu ráda.

Co děláte, když zrovna nejste v lese? Máte nějaké koníčky, u kterých si odpočinete od pily a stromů?

Když zrovna nejsem v lese, ráda si dopřeji odpočinek při čtení knih, což je pro mě ideální způsob relaxace po náročném dni. Také mě baví turistika a výlety do hor, kde si užívám krásu přírody z jiné perspektivy. Kromě toho se věnuji péči o naše koně, což je pro mě nejen práce, ale i koníček, který mě naplňuje.

Chcete u práce v lese zůstat napořád?

Lesní práce je pro mě srdcovka a vždycky jsem chtěla, aby byla mou hlavní náplní. Pokud by se mi ale v budoucnu naskytla nějaká jiná příležitost, určitě bych se jí nebála. Nicméně les a práce s ním budou vždy na prvním místě.

Co byste vzkázala ženám, které by také chtěly pracovat v lese? Na co se musí připravit?

Vzkázala bych jim, aby se nebály a věřily si, i když to na začátku nebude snadné. Práce v lese je fyzicky náročná a chvíli trvá, než si na ni zvyknete, ale pokud se člověk nevzdá a vytrvá, určitě to zvládne. Právě ta vytrvalost a odhodlání vám otevřou cestu. 

Věřím, že to stojí za to – les má svou sílu, a když se s ním propojíte, začne vám dávat víc, než si vůbec dokážete představit.