Přemnožený jelen sika a jeho "jídelníček" z mladých smrkových porostů

Poškozování lesa spárkatou zvěří představuje jeden z hlavních problémů našeho lesního hospodářství a myslivosti. Velké nevratné škody vznikají loupáním mladých smrkových porostů spárkatou zvěří. Tento typ poškození má zásadní vliv na produkci dřeva a tloušťkový přírůst poškozených stromů a stabilitu porostů. Mladé smrky jsou také ohroženy klimatickými změnami, suchem i kůrovcovou kalamitou. Proto je nutné usilovat o jejich zdravý růst a uchování kvalitního genofondu regionálních populací.

Jedním z problematických druhů spárkaté zvěře je u nás nepůvodní jelen sika japonský (Cervus nippon nippon), u něhož dlouhodobě narůstá početnost populace, která již výrazně převyšuje normované stavy. Jelen sika pochází z oblasti Mandžuska, Japonska, Thajska, Vietnamu, Koreje a východního Ruska. Na přelomu 19. a 20. století byl dovezen do Čech a chován v oborách na Plzeňsku a ve Středočeském kraji. K jeho většímu rozšíření došlo v 60. letech 20. století.

Jedna z největších evropských populací jelenů sika se dnes nachází právě v České republice, hlavně v západních Čechách. Za posledních 20 let se počet ulovených jedinců jelenů sika zvýšil z 3835 kusů v roce 1995 na 17 106 kusů v roce 2018. Skutečná velikost populace je nepochybně mnohem vyšší. Jelen sika je výrazně menší než jelen evropský. Velkým nebezpečím je skutečnost, že dochází ke křížení jelena siky a jelena evropského, což má značný negativní dopad na původní populaci jelena evropského.

Na jeho působení v lesích se ve svém výzkumu zaměřili vědečtí pracovníci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. Jejich cílem bylo v západní části Západočeské pahorkatiny posoudit vliv loupání a ohryzu kůry jelenem sikou na produkci a strukturu mladých lesních porostů smrku ztepilého ve vztahu k dopadům klimatických změn na lesy. Své výsledky zveřejnili v prestižním impaktovaném časopise Forests.

Škody ohryzem a loupáním se následně projeví na ekonomickém zhodnocení poškozeného dřeva. Ekonomická ztráta však není jediným problémem. V případě rozvoje houbových patogenů dále dochází k ovlivnění stability a celkovému oslabení porostů. Intenzita škod se zvyšuje s vyšší hustotou populace jelena, a to zejména v smrkových porostech. Poškození porostů způsobuje výrazný pokles produkce dřeva, ztrátu biologické stability lesů, a tím se snižuje schopnost lesa zajišťovat ekologické, environmentální a retenční funkce.

Důsledkem vlivu přemnoženého jelena siky je snížení prodejní ceny dřeva. Srovnáme-li kvalitu a tím i cenu zdravého dřeva a napadeného hnilobou, pak napadené dřevo vykazuje až o 95 % nižší hodnotu oproti hodnotě zdravých kmenů. Kmenová hniloba byla potvrzena u 62 % poškozených stromů. Silně poškozené porosty dosahovaly v průměru pouze 67 % zásoby dřeva porostů nepoškozených. Hodnota tloušťkového přírůstu poškozených stromů se v čase měnila. Například při porovnání za rok 1983 činila pouze 28,8 % přírůstu zdravých jedinců.

Přestože v současné době jsou české lesy ničeny především kůrovcem, existují další rizika pro jejich pěstování, jako je právě zvýšená populace jelena siky, který loupe kůru jak zdravých, tak i dříve poškozených stromů u kterých tak dochází k opakovanému poškozování.

Na více než třech čtvrtinách sledovaných stromů vědci nalezli stopy opakovaného ohryzu jelenem sikou. Pokud je tímto způsobem odstraněno alespoň 90 % kůry po obvodu kmene, pak celý strom obvykle uhyne. Avšak i částečné narušení kůry, může být pro strom fatální, protože poškozený kmen snadněji napadají dřevokazné houby a následné hniloby.

Stromy s poškozeným kmenem mají nižší stabilitu a jsou náchylné na zlomení větrem či sněhem. Hlavním limitujícím klimatickým faktorem tloušťkového přírůstu stromů je nedostatek srážek během vegetačního období. Poškozené smrky jsou zranitelnější extrémními klimatickými vlivy než stromy zdravé.

"Kombinace hrozby klimatických změn a masivního poškození mladých smrkových porostů jelenem sikou a nutnost zachování ekologicky a ekonomicky efektivních nástrojů lesnického hospodaření vyžaduje na lokální úrovni výrazné snížení početnosti populace sičí zvěře. Je nutné věnovat se managementu lovu a chovu jelena siky tak, aby byl nastolen ekosystémově vyvážený vztah mezi zvěří a prostředím. Pak bude možné docílit pěstování stabilních lesních ekosystémů odolných vůči abiotickým či biotickým negativním vlivům prostředí." uzavírá dr. Jan Cukor.