Péče o lesní majetek: Ochrana proti buřeni (1. díl) + VIDEO

Jedním ze zásadních škodlivých činitelů mladých (nezajištěných) lesních porostů je buřeň, což jsou byliny a trávy utlačující stromky z umělé nebo přirozené obnovy lesa. Konkrétně se jedná o konkurenci o živiny, vodu, světlo, popř. o celkový životní prostor při mechanickém útlaku nadzemní části stromku.

Při silné konkurenci buřeně může dojít až k odumření stromku. Některé druhy buřeně stromky omotávají nebo zaškrcují (svízele, svlačec). Při silném dešti nebo pod tíhou sněhu v zimě hrozí zalehnutí stromků s nástupem plísní a hub, popř. jejich mechanické poškození. Na plochách neošetřených proti buřeni je reálné namnožení myšovitých hlodavců, kteří následně poškozují zejména listnaté stromky ohryzem jejich kořenů a kmínků. V případě déletrvajícího suchého a teplého počasí může mít buřeň na stromky i pozitivní účinky, zejména zlepšovat jejich mikroklima (stín, vlhkost, a teplotu vzduchu), popř. je částečně chránit před škodami zvěří.

Negativněji než byliny, polokeře nebo keře působí na stromky zejména trávy vytvářející drn. Mezi nejproblematičtější buřeň patří třtina a ostřice, z ostatní buřeně na bohatých stanovištích škodí nejvíce ostružiník (vytvářející plazivé šlahouny), maliník a kopřiva, na specifických stanovištích např. i svízel, svlačec nebo vřes. Zásadní vliv na skladbu buřeně a její vitalitu má bohatost a vlhkost stanoviště. Zjednodušeně lze říci, že čím je stanoviště bohatší a vlhčí, tím je buřeně více a je agresivnější. Rychlým zalesněním plochy po těžbě při dodržení podmínky rovnoměrného rozmístění stromků lze rozvoj buřeně významně omezit. Pokud ale již došlo k silnému zabuřenění, je nutno před výsadbou provést mechanickou nebo chemickou přípravu plochy (např. ručně odstraněním drnu sekeromytykou, mechanizovaně různými drtiči nebo mulčovačí nebo chemicky s využitím herbicidů).

V praxi se ochrana proti buřeni provádí přednostně na nejvíce buřenících stanovištích, v případě extrémního sucha ji lze naopak na některých stanovištích zcela vynechat. Vlastní zásah se dle typu buřeně a vývoje počasí provádí celoplošně, v pruzích nebo ploškách. Z důvodu úspory finančních prostředků by se měl zásah provádět vždy pouze na ploše, která zásah skutečně vyžaduje (tzv. manipulační, resp. redukovaná plocha). V případě silně buřenících stanovišť je nutno zásah na téže ploše v průběhu roku opakovat.

S ochranou proti buřeni se končí až tehdy, když uměle založená kultura (přirozený nárost) buřeni odrostou. To je jedna z podmínek zajištění mladého lesního porostu jako stavu, kdy již tento porost nevyžaduje ochranu (péči) proti příslušným škodlivým činitelům (zejména buřeni, zvěři, brouku klikorohu a myšovitým hlodavcům). Lesní zákon tuto situaci předpokládá ve lhůtě do 7 let od vzniku holiny, kterou lze prodloužit na základě povolení státní správy lesů. Při správně prováděné péči o mladé kultury (nálety) lze tuto lhůtu na řadě lesních stanovišť výrazně zkrátit a tím snížit i celkové náklady. Obecně platí, že větší a častější péči vyžadují dřeviny světlomilné (např. duby), než dřeviny stínomilné (např. buk). Větší škody hrozí stromkům z umělé obnovy než z obnovy přirozené s kořenovým systémem již přizpůsobeným místním půdním podmínkám.