Nedostatek živin v půdě ohrožuje zdravý růst budoucích lesů

Půda má zásadní význam pro výživu a stabilitu lesních porostů. Její vznik je velmi pomalý, jeden centimetr půdy se tvoří až sto let. V posledních 2 stoletích dochází působením průmyslu k narušování lesního prostředí včetně půdy.

V našich lesích převažují silně kyselé a středně kyselé půdy, chudé na hlavní živiny jako je vápník, hořčík, draslík, fosfor. Jejich nedostatek je nejvýznaměnjší na povrchu, zhruba do hloubky 40 cm. 

Chudá půda, chudý les

Současný stav lesních půd v řadě oblastí nemůže zajistit dlouhodobou udržitelnost lesního hospodaření a přirozeně pokrýt ztráty živin vznikající odběrem biomasy. Spoléhat při pěstování lesů pouze na živiny z nadložního organického horizontu je neudržitelné. S chemickou meliorací a citlivou volbou dřevinné skladby proto musíme počítat v daleko větší míře, než to dosud bylo běžné. 

Vědci hledají řešení, jak půdě pomoci

Tyto problémy přiměly vědce z VÚLHM, v. v. i., a dalších výzkumných institucí zabývat se možnostmi hnojení lesních půd a v rámci řešení projektu TA ČR (TH04030217) "Hnojiva se zeolity pro lesní hospodářství" vyvinuli nové hnojivo. 

Hnojiva pro les

Lesnická hnojiva se od hnojiv určených pro zemědělskou produkci odlišují kromě složení především tím, že u nich probíhá pozvolné uvolňování živin. Cílem je, aby toto uvolňování probíhalo alespoň jeden rok nebo déle. Při rychlém rozpouštění a uvolňování živin totiž dochází k rychlému vyplavování prvků z dosahu kořenů sazenic lesních dřevin. A také ke kontaminaci podzemních vod, především sloučeninami dusíku. Postupné uvolňování živin průběžně podporuje zakořeňování a růst sazenic především na chudých stanovištích, které se značně liší od lesních školek, kde byly sazenice produkovány.

Nově vyvinutá granulovaná hnojiva se zeolitem určená pro lesnický provoz mají za cíl pomoci v situacích, kdy po výsadbě na lokalitách ohrožených suchem, a to bez aplikace hnojiv při výsadbě, dojde ještě před plnou adaptací sazenic na nové podmínky k vyčerpání zásob živin, které sazenice získaly při pěstování v lesní školce. V takových situacích se mohou objevit příznaky nedostatku živin, dochází ke zpomalení nebo zastavení růstu a vzniklý stres oslabuje sazenice a snižuje jejich šanci na přežití.

Co je zeolit? Zeolit je přírodní pórovitá hornina. Celkový objem těchto pórů a dutin je v rozmezí 24-32 % objemu horniny. Pro přípravu hnojiva se používá zeolit na bázi minerálu klinoptilotitu. Díky svým vlastnostem může do sebe absorbovat značné množství jiných látek v plynném, kapalném i v pevném skupenství. Zeolity mají i vysokou nasákavost zrna, která se pohybuje v rozmezí 35-38 % objemu. Tato vlastnost může při používání hnojiv s podílem zeolitů zvýšit vodní kapacitu půdy a zlepšit hydraulickou vodivost půdy.

Složení hnojiva se zeolity pro použití v lesnickém provozu je navrženo tak, aby

• byla zajištěna optimální dodávka dusíku a hořčíku v období rašení a prodlužovacího růstu letorostů dřevin, kdy je potřeba těchto dvou prvků nejvyšší,
• nedocházelo k nežádoucímu zvyšování obsahu dusíku v lesní půdě a v půdní vodě, a to díky jeho sníženému obsahu a postupnému uvolňování v průběhu vegetační doby,
• dodané prvky byly ve vhodném vzájemném poměru pro podporu optimálního rozvoje nadzemní i podzemní biomasy sazenic,
• zeolit obsažený v hnojivu zvyšoval v půdě sorpci vody a důležitých kationtů.

Hnojivo je možné použít univerzálně pro běžně druhy lesních dřevin, jehličnaté i listnaté vysazované na chudých a kyselých půdách. Zejména na kyselých a degradovaných půdách ohrožených suchem je efekt přihnojení a zlepšení zdravotního stavu, vitality, růstu a výživy sazenic nejvíce patrný.

Nově vyvinuté hnojivo má potenciál zajistit sazenicím potřebné živiny ve chvíli, kdy začnou být odkázány pouze na živiny dostupné na lesním stanovišti a ještě nejsou ve stadiu zajištěné kultury. Lze jím přihnojit sazenmice i více let po výsadbě, přičemž je možné po 2-3 letech přihnojení opakovat.

Zásah do ekosystému nebo naopak zajištění jako stability? 

Významným přínosem je snížení množství hnojiv vnášených do ekosystému. Přestože použití hnojiv je směřováno především na problematická stanoviště, včetně antropogenně degradovaných, a přestože se jedná o cílené, bodové přihnojení a dávky jsou stanoveny spíše zdrženlivě a na dolní hranici možného rozpětí, stále se jedná o vnější zásah do ekosystému.

V zájmu vlastníka lesa, a celé společnosti, je taková péče o lesy, která minimalizuje rizika poškození lesa a přispívá k vysoké stabilitě ekosystému. Z tohoto pohledu je hnojení opatřením jak pozitivním (snížení kyselosti půdy, zlepšení dostupnosti živin, podpora půdní bioty, stimulace růstu kořenů atd.), tak opatřením s určitou mírou rizika (vnější, umělý zásah do ekosystému), přičemž za hlavní riziko jsou zpravidla považovány především sloučeniny dusíku.

Vlastníci lesa jsou limitováni nejasným vývojem kliematu

Dalším přínosem je zlepšení kvality stanoviště i vznikajících lesních porostů. Vlastníci lesa jsou dnes nuceni zakládat porostní směsi tvořené třemi, pěti i více druhy dřevin, a to v důsledku nejistoty, jak se bude dále vyvíjet klima a které druhy dřevin a jaké kombinace dřevin budou v budoucnu ekologicky a ekonomicky udržitelné. Cílené hnojení založené na znalosti stanoviště a úrovně výživy může pozitivně ovlivnit budoucí lesní porosty a přispět ke zvýšení jejich ekologické stability i ekonomické situace vlastníků lesa.

Článek byl zpracován z tiskové zprávy pana Ing. Jana Řezáče, VÚLHM, v. v. i.

Přečtěte si také: Neuvěřitelná komunikace lesa s atmosférou přes koruny stromů nebo Přikrmování lesní zvěře má svoje pravidla. Znáte je?