Máme z lesa - Zápalky

Oheň lidstvo využívá více než milion let, rozdělat si ho ale pomocí zápalek umíme teprve necelých 200 let. I přes vynález zapalovače, jsou zápalky stále oblíbené. Za to, že je máme vděčíme lesu a dřevu jako surovině. 

Jsou to dřívka, částečně nasycená zápalnou látkou, s hlavičkou, která třením vzplane. Lidově se jim říká sirky, přesto, že tento název není fakticky správný. Dříve se totiž konce zápalek opravdu namáčely do síry. Doma je má asi každý z nás. 

Sonda do historie

Oheň znamenal pro člověka obrovský pokrok, odhaduje se, že jej začal využívat před 1-1,5 milionem let.

Před vynálezem zápalek lidé rozdělávali oheň mechanickým způsobem - třením, úderem nebo stlačením vzduchu, ale také pomocí slunečních paprsků.

První zápalky pocházejí podle historických pramenů již ze 6. století, používali je lidé ve staré Číně a jednalo se již o dřívka impregnovaná sírou. První třecí zápalky vyrobil a v roce 1827 začal prodávat Angličan John Walker. Zapalovaly se protažením mezi skelnými papíry. Asi o desel let později byly francouzským lékařem Charlesem Sauriem vynalezeny zápalky fosforové. Jedovatý bílý fosfor byl však příčinou závažných onemocnění dělníků v sirkárnách. Rakouský lékař Anton Schrötter Ritter von Kristelli tedy přišel zanedlouho se zlepšovákem a místo bílého fosforu začíná používat červený nejedovatý fosfor.

Z Vídně do Čech

V roce 1834 si vídeňský lékárník Štěpán Römer dává patentovat výrobu třecích zápalek a od něho se pak výroba dostává do české Sušice, kde dosáhla světoznámosti a tradiční výroba sirek zde přetrvala až do roku 2008.

Zápalky dneška

Dnes se zápalky vyrábějí v mnoha variantách podle způsobu použití. Koupit si tak můžete standardní malé zápalky, existují zápalky ploché, prodloužené, krbové, ale i voděodolné nebo zápalky určené do přírody, které odolávají větru.

Každý rok 2. března se po celém světě oslavuje Mezinárodní den zápalek.

Dřevo na výrobu zápalek

Nejkvalitnější zápalky se vyrábějí z osikového dřeva, oblíbený je i topol nebo borovice. V Asii se používají místní rychle rostoucí dřeviny jako je matti, pakistánský topol či keralskoá osika. Struktura vláken osikového dřeva zajišťuje dostatečnou pevnost dřívek. Zcela nevhodným dřevem je oproti tomu smrk, který při škrtání praská. Protože ale u nás nebyl dostatek osikového nebo topolového dřeva, smrk se využíval a upravoval. Smrkové dřevo bylo potřeba pařit, aby se zbavilo pryskyřice a bělit, pro docílení optimálního vzhledu.

V současnosti pocházejí ty nejkvalitnější zápalky ze Švédska, kde jsou tradičním způsobem vyráběny právě z již zmíněné Osiky.

Pár perliček na závěr

• Na světě se ročně spotřebuje asi šest triliónů zápalek
• Největší zápalka na světě je dlouhá 3.6 metru a její hranol má obvod 7x7 centimetrů. Byla vyrobena v sirkárně Solo Sušice v roce 2008 a je k vidění v místním muzeu.
• Rekord ve výrobě jedné krabičky zápalek drží Švédové, kteří to zvládli za 2,5 vteřiny, sušičtí sirkaři potřebovali 6 vteřin.
• Zápalky se používají také jako měřítko, a to v makrofotografii.
• Sběratelství nálepek z krabiček od zápalek se jmenuje Filumenie a má dodnes mnoho příznivců.
• Zápalky využívané v tropických oblastech s vysokou vlhkostí mají jinou recepturu, která odolá vlhku. Údajně i po olíznutí tato zápalka hoří.
• Tomáš Bezrouk z Brna dokázal udržet v ruce hořící zápalku po dobu 55,75 s. Čas je počítán od škrtnutí až po úplné vyhasnutí. Hořící plamen udržoval kýváním co nejmenší, aby zápalka hořela co nejpomaleji a když se plamen blížil k prstům, sirku chytil za ohořelý konec a nechal shořet zbytek. Tato kuriózní skutečnost byla dne 17. února 2020 zaevidována do České databanky rekordů Agentury Dobrý den. 
  

Přečtětě si také: Máme z lesa - Toaletní papír