Madam douglaska: Aneb zachrání strom zpoza oceánu naše lesy?

Douglaska tisolistá (Psoudotsuga menziesii) patří mezi dřeviny, které lesní správci stále častěji zkoušejí v různých lokalitách v rámci změny druhové skladby lesa v souvislosti s klimatickými změnami. Stromu, který má "rodný list" za oceánem se u nás velmi dobře daří. "Nedám na ni dopustit," přiznává Ladislav Šimerka, lesník, který se věnuje svému povolání více než čtyřicet let a spoluautor odborné publikace "Uplatnění douglasky tisolisté v lesním hospodářství ČR).

Douglaska tisolistá patří mezi nejrozšířenější introdukované dřeviny v Evropě. Na mnoha lokalitách, včetně našeho území, roste již více než 100 let. "Počátečním důvodem její introdukce pro využití v lesnickém hospodaření byla její výborná produkce dřevní hmoty," zmiňuje Jiří Novák, další z autorů publikace a vedoucí pracovník Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. "Dnes, na základě nových poznatků, se k výhodám pěstování douglasky připojuje zejména její výborná funkce stabilizační a dobrá funkce meliorační."

Ve výčtu dalších výhod pěstování této dřeviny nechybí její potenciál ke zlepšení užitků vodohospodářských, rekreačních a krajinotvorných. "Přesto současné zastoupení douglasky v lesích ČR nepřesahuje 0,2%," říká Jiří Novák s tím, že douglaska si nejen podle posledních odborných průzkumů v současné situaci lesů zaslouží větší pozornost. "Někdy je dokonce jejímu přiměřenému užívání v lesních porostech zabraňováno, často na základě exaktně nepodložených argumentů."

První dodávka semene douglasky dorazila do Evropy v roce 1826 zásluhou D. Douglase a pocházela z pobřeží státu Washington - tyto první stromy vyrostly v parcích Velké Británie. Hlavní areál rozšíření se nachází na Pacifickém severozápadě USA, především ve státech Washington, Oregon, severní oblasti státu Kalifornie a Idaho a dále v západní Montaně a Wyomingu. Řídce se vyskytuje také v Nevadě, Utahu, Coloradu a Arizoně. V Kanadě se vyskytuje pouze v provincii Britská Kolumbie (viz. poštovní známka v článku).

Na naše území se tento mimořádně zdatný a rychle rostoucí jehličnan dostal v roce 1827, první experimentální výsadby byly uskutečněny v západních Čechách na majetku hraběte Kašpara Šternberka.

V souvislosti s klimatickými změnami a s nimi souvisejícím déletrvajícím suchem, chřadnutím a odumíráním smrkových lesů, hledají lesníci vhodnou dřevinu, která by tyto výkyvy dokázala zvládnout. Douglaska by mohla výrazně pomoci v rámci obnovy druhové skladby lesů nebo zalesňování rozsáhlých holin vzniklých kvůli kůrovcové kalamitě. Již řadu let se touto dřevinou zabývá český lesnický výzkum. Mezi nejdůležitější poznatky patří i fakt, že douglaska si se suchým klimatem dokáže "poradit" mnohem lépe než například smrk nebo borovice, které kvůli suchu masivně odumírají například v Polabí.

"Douglaska ve všech lokalitách, které byly zahrnuty do našeho posledního výzkumu, smrk produkčně předstihla," říká Jiří Novák. "Co je však při současném masivním chřadnutí smrkových porostů v nižších a středních polohách důležité, je fakt, že douglaska zatím výrazně lépe snáší extrémní sucha v posledních letech."

Věděli jste, že: Nejvyšším stromem v ČR je podle posledního měření právě douglaska tisolistá ve Vlastiboři na Jablonecku? Měří 64,1 metru.

Chcete vědět víc? Problematika borových lesů. VIDEO.