Korkovník amurský: Nový exotický obyvatel českých lesů?

V lesním hospodářství evropských zemí je v současné době rozšířeno více než 150 nepůvodních druhů dřevin z mimoevropských oblastí. Ještě větší množství najdeme pak v okrasných parcích či arboretech. Patří "exoti" do našich lesů?

V rámci EU byl ve spolupráci s členskými státy zpracován seznam nepůvodních dřevin, který je průběžně doplňován a aktualizován. Specifická pozornost je věnována invazním nepůvodním druhům. Na základě ustanovení předpisu "EU Regulation Non-Native Tree Species" přijatého v roce 2014 není povoleno invazivní nepůvodní druhy importovat, obchodovat, pěstovat a jinak je šířit.

Vědci z VÚLHM, v. v. i., se výzkumu využití různých druhů introdukovaných dřevin v podmínkách České republiky věnují dlouhodobě, sledují a vyhodnocují řadu provenienčních a výzkumných ploch. O výsledcích a poznatcích a svých doporučeních pak informují odbornou veřejnost. Snaží se tak zpřístupnit aktuální informace související s pozitivy i úskalími využívání introdukovaných dřevin v lesním hospodářství ČR.

Korkovník amurský

V jednom z posledních výzkumů se vědci zabývali korkovníkem amurským, kdy vyhodnocovali výzkumné plochy této dřeviny ve věku 70 let.

V roce 1954 bylo v tehdejším Československu založeno sedm výzkumných ploch s korkovníkem amurským, na nichž by bylo možné testovat postupy jeho výchovy a pěstování. Důvodem bylo hledání alternativy pro cizokrajnou dovozovou surovinu – korku z dubu korkového, jehož pěstování v našich podmínkách nepřicházelo v úvahu.

Téměř všechny výzkumné plochy se v současné době nacházejí na územích podléhajících ochraně přírody a případné další rozšiřování této dřeviny na daných lokalitách již není možné.

Vědci vyhodnotili růstové parametry, posoudili tvárnost kmene a tloušťku borky. Nejlepším růstem se vyznačovaly výsadby na lokalitách Mochov a Písty, kde byli identifikováni jedinci dosahující výšek i 28–30 m a výčetních tlouštěk 47–50 cm. Tloušťka borky se pohybovala v dimenzích 1,7–2,4 cm. S výjimkou výzkumné plochy Mochov nedocházelo zpravidla na dalších lokalitách k pravidelným výchovným zásahům.

Vědci konstatovali, že s ohledem na minimální výskyt škůdců a úspěšné odrůstání v jasanových oblastech by bylo možné korkovník použít pro částečnou náhradu jasanu ztepilého. Jako exotický druh může najít uplatnění v truhlářských provozech a kvetoucí jedinci mohou sloužit i jako pastva pro včelstva.

Další dnes již dlouho využívanou introdukovanou dřevinou je dub červený.

Dub červený pochází z východní a střední části USA a částečně zasahuje i do jižní centrální části Kanady až k pobřeží Atlantického oceánu. Do Evropy se dostal kolem roku 1700. Jeho první využití bylo v zámeckých zahradách a parcích. Později se postupně rozšířil po celé západní a střední Evropě. Kolonizoval některé oblasti Belgie, Německa, Polska a v některých případech se stal invazním druhem.

V evropských lesích se vyskytuje především na okrajích lesních porostů tam, kde je dostupnost světla a dostatek taninu, což jsou nejdůležitější podmínky pro přežití druhu a dlouhověkost.

V ČR se eviduje jeho rozšíření na 6632 ha, což představuje 0,25 % porostní plochy lesů. Porostní zásoba je 1 446 000 m3, tedy 0,21 % celkové zásoby dřevní hmoty. Průměrný věk porostů s dubem červeným je 52 let.

Největší zastoupení má v lesích na území hlavního města Prahy (3,12 %) a dále ve středočeském regionu (0,75 %). V pražských lesích má také nejvyšší průměrný věk (62 let), naopak nejmladší průměrný věk má v moravskoslezském regionu (46 let).

V ČR je založeno 31 trvalých výzkumných ploch s dubem červeným. Nejmladší plochy v roce založení měly kolem 50 let, nejstarší plocha měla 134 let. Plochy byly založeny v 11 přírodních lesních oblastech (PLO), nejvíce v PLO 10 Středočeská pahorkatina a PLO 17 Polabí.

Vědci své šetření růstu dubu červeného uskutečnili na 932 stromech, podle věku bylo nejvíce zastoupeno rozmezí 91–100 let (9 ploch). Průměrná výška porostů se pohybuje od 20,45 m do 31,40 m. Průměrná výčetní tloušťka je v rozmezí 20,38–49,20 cm.

Vědci rovněž sledovali výskyt přirozené obnovy. Pouze na dvou plochách zjistili výraznou přirozenou obnovu, ostatní plochy byly v podstatě bez zmlazování.

Z hlediska fenotypových šetření je nejproblematičtější tvárnost kmene, tvar a velikost koruny závisí na předchozí výchově porostních skupin a zastoupení dalších dřevin, hrubost borky se zvýšeným věkem stoupá. Zdravotní stav je u většiny ploch hodnocen jako výborný, bez poškození.

Vědci také posoudili využitelnost střemchy pozdní v našich podmínkách.

Střemcha pozdní (Prunus serotina) je listnatá dřevina původem ze Severní Ameriky, jejíž růst převyšuje naši domácí střemchu obecnou (Prunus padus).

V místě původu je hojně využívána pro svou vysokou kvalitu okrasného dřeva v nábytkářství. Nejkvalitnější dřevní surovina je získávána z oblasti Alleghety Plateau ve státech Pensylvánie, New York a Západní Virginie.

V Evropě je z důvodů invazního chování zařazena na seznam invazních druhů jako jedna z hlavních nebezpečných rostlin.

Avšak při kontrolovaném hospodaření lze využít její dřevní kvalitu, plody i mimoprodukční funkce. Vědci zmiňují, že by jejímu šíření mohlo zabránit udržování hustého zápoje jako prevence přirozené obnovy. 

Článek byl zpracován na podkladu tiskové zprávy pana Ing. Jana Řezáče, VÚLHM

Přečtěte si také: Smrky a václavky. Spojenci nebo nepřátelé? nebo Přikrmování lesní zvěře má svoje pravidla. Znáte je?