Havěťologie (9. díl) – Chroust maďalový

Je velmi podobný chroustu obecnému, se kterým se dá snadno zaměnit. Hlavním rozlišovacím znakem je kratší koncový článek zadečku, který je paličkovitě zakončený. Prozradíme, proč tento brouk není u lesníků oblíbený. 

Chroust maďalový je významným lesním škůdcem, který ve stadiu dospělce působí odlistění listnáčů. Jeho ponravy poškozují kořeny sazenic i odrůstajících kultur lesních dřevin, ale také kořeny vzrostlých stromů.

Ponravy sestupují koncem června z místa žíru hlouběji do půdy, kde si v oválné dutince vytvoří v průběhu několika dní kuklu. Stadium kukly trvá 4-8 týdnů. Brouci vylíhlí v srpnu až září zůstávají většinou v místě líhnutí. V lehkých půdách zimují převážně v hloubce 20-50 cm.

K přesunu zimujících dospělců k půdnímu povrchu dochází v navazujícím roce již od ledna, případně února nebo až od dubna, při průměrné teplotě půdy 10 °C v hloubce 5 cm nebo 9,2 °C v 50 cm. Brouci setrvávají těsně pod povrchem půdy a očekávají příhodné podmínky k hromadnému vyrojení.

Chrousti se vyhrabávají z půdy od konce dubna a na půdním povrchu vznikají nápadné výletové otvory, které je možné využít ke stanovení abundance zimující populace. Proces opouštění půdy je podmíněn teplotou půdy a rašením budoucích živných dřevin.

Suché teplé půdy dospělci opouští dříve než půdy těžké. V lesních porostech trvá tento proces 2-3 týdny dle stanovištních podmínek a k úplnému opuštění půdy u dospělců dochází začátkem května.

Co jste o chroustovi maďalovém možná něvěděli

• Ponravy budoucích samců mají časnější nástup ke kuklení než ponravy budoucích samic, a proto se líhnou samci před samicemi. Část vylíhlých chroustů sestupuje k zimování do větší hloubky.

  Tolerance k chladu je u samců i samic ovlivněna hmotností zimujícího jedince. Průměrná hmotnost zimujících samců byla výrazně nižší než samic. S vyšší hmotností dospělce statisticky průkazně klesala mrazová teplota potřebná k usmrcení samců.

  Samci zimují mělčeji než samice, což souvisí s jejich vyšší tolerancí k nízkým teplotám. Hibernující samci začínají vystupovat k povrchu od ledna, samice od února, pří teplotách půdy i pod 5 °C.

  Opožděný (chladný) nástup jara snižuje rozdíl mezi začátkem objevení se samců a samic. V podpovrchové půdní vrstvě se nachází obě pohlaví a souběžně vylézají, přesto je až o 30 % více samců v dubnu než samic.

  Na písčitých půdách Moravské Sahary byla dominantní vrstva se zimujícími chrousty 20-60 cm (81 %) a výskyt hlouběji než 80 cm byl < 1 %.

  Sledované nástupy rojení ukazují nezbytnost dosažení teploty vzduchu >10 °C a půdy >7 °C po dobu 7-10 dní. 

Výskyt chroustů maďalových

Oproti chroustu obecnému, jehož rozšíření je omezeno pouze na Evropu a Malou Asii, je chroust maďalový rozšířen po celém mírném pásu Eurasie. Vyskytuje se v písčitých oblastech zejména s porosty borovic a jedlí, jejichž kořínky se jeho ponravy přednostně živí. Jeho rozšíření se odráží i v jeho názvech v některých jazycích jako "východní" a "lesní", na rozdíl od chrousta obecného, který bývá nazýván "západní" a "polní" 

Chroust maďalový v České republice vytváří relativně stabilní čtyřleté kmeny v Polabí a na území jihovýchodní Moravy, na které navazuje ještě oblast slovenského Záhoří.

Gradační hladinu vykazuje chroust maďalový v lesních porostech na Strážnicku, přírodní lesní oblast Jihomoravské úvaly. Klima je charakterizováno velmi dlouhým a suchým létem. Průměrná roční teplota dosahuje 9,3 °C a průměrný roční úhrn srážek je 450 mm. Bzenecká doubrava (180-222 m n. m.) je tvořena rozsáhlými plošinami vátých písků s přesypovými valy o mocnosti až 30 m.

Ve zdejší přírodě jsou pro obnovu lesa souběžně s klimatickými podmínkami limitující právě škody ponravami chrousta v kulturách a přirozeném zmlazení.

Druhou gradační oblastí je Nymbusko v přírodní lesní oblasti Polabí. Zde se vyskytují dlouhodobě významné škody ponravami a ztěžují přirozenou i umělou obnovu lesa. Průměrné roční srážky jsou 550-600 mm a teplota 8-9 °C, což řadí území do teplé oblasti, nadmořská výška 190-250 m. Vyskytují se zde písčité terasy a váté písky s původními borovými lesy.

Zpracováno dle tiskové zprávy Ing. Jan Řezáče, VÚLHM, v. v. i.

Přečtěte si také: Víte, jak fungují stromové lapáky? nebo Není kůrovec jako kůrovec