Ing. Jiří Novák: Nepotkávat stromy? To bych nechtěl zažít

Jako soukromý vlastník se Jiří Novák stará "jen" o necelé dva hektary rodinného lesa. Ale v roli vedoucího pracovníka Výzkumné stanice Opočno (útvaru pěstování lesa VÚLHM, v.v.i.) hledá společně s kolegy mimo jiné i řešení mimořádné situace, ve které se naše lesy vinou kůrovcové kalamity i dalších škůdců a vlivem klimatických změn ocitly. "To, čím se zabývám, je pro mnoho laiků složité jen přeříkat," směje se sympaťák, kterého zásadně potkáte oblečeného v zeleném. "Jako výzkumný pracovník se podílím na řešení problematiky vlivu výchovy lesa a dalších pěstebních opatření na stabilitu, odolnost vůči působení abiotických činitelů a kyselých depozic a úpravu porostního prostředí."

Na stránkách výzkumného ústavu se píše, že jste nastoupil v roce 1995. Znamená to, že jste celý život v jednom zaměstnání?

Ano, je to tak. Hned po studiu lesního inženýrství na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně jsem zamířil přímo sem. Musím zpětně říct, že jsem toho nikdy nelitoval, ačkoliv se náplň mojí práce postupně docela výrazně změnila. Například na začátku jsem byl ze dvou týdnů jen jeden den v kanceláři a zbytek stále v lese, dnes je to díky mojí vedoucí pozici a povinnostem, které z ní plynou, spíš obráceně, a tak se snažím dostat do přírody alespoň ve volném čase.

Kdy se definitivně rozhodlo, že se profesně budete věnovat lesu? Dalo se to vystopovat už v dětství?

Máme to v rodině prakticky z obou stran, takže já se do lesů zamiloval už jako kluk. Dědeček byl lesník, toho bych se dnes moc rád zeptal na jeho názory a postoje, chtěl bych se od něj třeba dozvědět, jak přistupoval k tehdejším kalamitám a následné obnově lesa, a další zkušenosti a zážitky. To se mi bohužel nepodařilo, umřel, když jsem byl ještě malý. Zato prastrýc, který byl také z oboru, zažil ještě moje studia i první roky v práci, s tím jsme si toho stihli o lese povědět docela hodně. Přes tatínka jsem se zase dostal k myslivosti a jak je to všechno provázané, vlastně jsem o ničem jiném než o dráze lesníka moc neuvažoval. Chtěl jsem na lesnickou školu už po základce, ale protože jsem měl docela dobré známky, bylo mi doporučeno, abych napřed vystudoval gymnázium a lesnictvím se zabýval až na vysoké škole. Vystudoval jsem v Brně a vrátil se pracovat prakticky domů - bydlím v Opočně a působím v lesích, které znám už od dětství.

Nemohl jste tušit, že se jako vlastník lesa, ale zejména jako vědec, ocitnete ve středu událostí, které v našich lesích nemají obdoby. V souvislosti s dnešní kůrovcovou kalamitou nemáme žádná srovnání z minulosti.

To nemohl. Myslím, že nikdo z nás si rozsah kůrovcové kalamity nedokázal přestavit, a to ještě bohužel není stále u konce. Na druhou stranu jsme ale věděli - a budou to vědět i kolegové po nás - že nějaká katastrofa může přijít, protože velké výzvy se v našem oboru už objevily a objevují periodicky. Vždyť i naši předci se museli s lecčíms vypořádat. Ať už půjdete hlouběji do historie, kdy jsme přišli v obydlených oblastech několikrát dokonce o prakticky všechny lesy, nebo si vezmete třeba mniškovou kalamitu za první republiky, případně různé větrné kalamity. Jako se s tím dokázali poprat kolegové před námi, dokážeme to i my, věřím tomu. Bude to běh na dlouhou trať a nic snadného, ale jsem optimista, který si říká, že každá krize znamená příležitost. Nemám rád všeobecnou hysterii kolem klimatické změny, stejně jako mi vadí různé přemoudřelé návrhy některých pseudo odborníků, kteří o problematice nic nevědí a navrhují z teplých kanceláří, ze kterých není les vidět ani oknem, nesmyslné postupy a opatření založené často spíše na snech a domněnkách, než aby byly realizovatelné. Kolikrát bych řekl, že jen proto, aby vypadali lépe v médiích nebo získali politické body. Ano, problematika oboru je široká a témat, o kterých bychom si tady mohli povídat, spousta - včetně provázání lesnictví se zemědělskou krajinou, které v posledních letech skoro vůbec nefunguje. Různá přemoudřelá prohlášení do tisku a televize nás nespasí. Já bych ale doporučoval vzít zdravý rozum do hrsti a systematicky konat kroky k nápravě na všech rozhodovacích úrovních. Nejsme bezmocní a poznatků, co funguje a co dělat, máme také dost. Například vím, že člověk neovlivní, kolik bude pršet a jaké bude teplo, ale může (a měl by) ovlivnit, co se děje se sazenicí na cestě ze školky a jak kvalitně bude zasazena a kolik zvěře v okolí je připraveno ji zkousnout.

Štvou vás řeči o tom, že si lesníci svou dnešní situaci způsobili sami zejména tím, že vysadili tak rozsáhlé smrkové porosty?

To je zajímavá věc, kolik lidí takhle mluví, když od pohledu musí být jasné, že například smrky, kterých se teď týká největší krize, tu rostou desítky let. Samozřejmě vysoký podíl smrku zejména v nižších a středních polohách je rizikový. Rozumní lesníci postupně jeho podíl snižovali. Jak ale rozloha smrkových porostů narůstala více jak sto let, není reálné to změnit mávnutím kouzelného proutku. Důležité je, že tento proces byl zahájen (viz postupné snižování zastoupení smrku uvedené v Zelených zprávách MZe za poslední dekády) a postupoval v obnovovaných porostech. Současná kůrovcová kalamita zřejmě tyto změny urychlí, tj. podíl smrku klesne na optimum rychleji, ale i tak to bude trvat desítky let. K vaší otázce, štve mne, když někteří agresivní oponenti dnes považují naše předky za pomatence, když dopustili takové rozšíření smrku. Oni se ale rozhodovali podle tehdejších zkušeností a zadání a v kontextu tehdejšího klimatu. . Místo hanění díla předků se tedy spíše soustředím na to, abychom se z toho dostali ven a lesům dokázali pomoct. Jak říkám - nesedíme s rukama v klíně a relevantních výsledků výzkumu je k dispozici hodně.. V dobách "míru" slyšíme často od lesníků "Co vy v tom výzkumáku vlastně děláte?" (smích). Když je ale potom malér typu kůrovec nebo schnutí borovic, jaké můžeme vidět třeba právě v Polabí, tak je naše pomoc žádaná. No a my pak můžeme ukázat účinné řešení pro různá stanoviště, jako třeba na nedávném semináři, kdy jsme prezentovali výsledky přípravných porostů s převahou břízy, které jsme založili už po orkánu Kyrill v roce 2007 a můžeme se tedy opřít o více než dvanáctiletá pozorování. A to jsem jmenoval jen jeden příklad z mnoha.

Jste spoluautorem odborné publikace o douglasce tisolisté, zastáváte se smrku, který je dnes zbytečně a neprávem div ne v klatbě, teď jste zmínil břízu... Který strom máte osobně nejraději?

To bych si vůbec nedovolil říct, abych některý neurazil (úsměv). Jak by k tomu přišel zrovna třeba smrk, který držel lesnickou ekonomiku a dřevozpracující průmysl nad vodou pomalu dvě stě let? Nemůžu jmenovat jeden. Určitě vím, že bych bez stromů dlouho nevydržel, neuměl bych žít, kdybych nepotkával stromy. Není to ale tak, že bych plakal, když se kácí strom - obrazně řečeno pláču, když mizí stromy zbytečně. Třeba ty, které historicky patří do české krajiny tam, kde mají tvořit symbiózu se zemědělskými plochami. Nebo ty, které by měly být ve městech, chladit je a umožnit tam lidem žít. Když v zemědělské krajině a ve městech chybí stromy, těžko se v nich budete v letních parnech procházet. V posledních suchých a horkých letech to každý z nás zažil. Ale to jsem odbočil...

Kromě toho, že pracujete jako výzkumný pracovník, jste také drobným vlastníkem lesa. Přidělává vám dnes váš soukromý les více starostí než dřív?

Asi jako každému, kdo se k majetku staví zodpovědně. Snažím se starat o ten náš "pidikousek" lesa, jak nejlépe umím, občas se mi snad přes společnou práci v lese podaří předat nějaké znalosti i sedmnáctiletému synovi, kterému les jednou předám... Mám to tam moc rád. Každopádně ale uznávám, že bych určitě mluvil jinak, kdybych byl na lese existenčně závislý. Stačilo by mít o pár desítek hektarů víc, vlastnit les jako obživu, zaměstnávat lidi... a byl bych určitě podobně zoufalý jako ostatní nestátní vlastníci lesů, kteří musí dotovat všechno ze svého, protože pomoc ze strany státu je zatím nedostatečná nebo pomalá a trh se dřevem - jejich hlavní zdroj příjmů - se prakticky zhroutil. Nedivím se jim, že jsou zoufalí a nedivil bych se ani radikálním řešením, jako je prodej lesa pod cenou. Taky si myslím, že vlastníci lesa mají dnes zbytečně svázané ruce spoustou legislativních opatření. Že je těch všelijakých zákazů a omezení moc, že pak na účinné řešení ztrácíme drahocenný čas. O tom, jak dlouho kolikrát trvá sehnat potřebný "štempl", ani nemluvě. Za mě by bylo o dost efektivnější dát vlastníkům lesa legislativní rámec, bez něj to samozřejmě nejde, ale zároveň jim umožnit vlastní řešení - a k tomu, co je vyšší státní (celospolečenský) zájem vlastníky lesů spíše vhodně motivovat.

Lesnictví je profese, ve které nelze vidět výsledek hned. Bylo těžké se s tím smířit?

Ani ne. Vždyť je to na jednu stranu vlastně krásné. Často, když se jdu do lesa třeba projít a možná i trochu "rozchodit" něco, co se mi zrovna v životě děje, kouknu na stromy, které jsou tu už staletí a řeknu si, jaké řešíme prkotiny. Položím ruku na tři sta let starý dub a uvědomím si, kolik takových lidských trápení musel vidět a dojde mi, že dlouho se plácat ve splínu... To je ztráta času. A o tom, že každý lesník si vlastně staví svůj pomník... O tom jsem věděl od začátku. Teď jen to nezkazit. (úsměv).

V čem si myslíte, že je váš "výzkumák" nestátním vlastníkům nejvíce prospěšný nebo které konkrétní projekty z poslední doby se jim mohou nejvíce hodit?

Moje parketa je obor pěstování lesa a tam vidím dvě hlavní cesty vzájemného prospěchu. Jedna cesta je společné výzkumné řešení (s poloprovozním ověřováním) aktuálních problémů. V nedávné době a v současnosti to bylo například hledání vyššího uplatnění v Evropě zdomácnělé douglasky tisolisté pro zakládání funkčních smíšených porostů v ČR, nové postupy pěstování sadebního materiálu v lesních školkách, snížení negativních dopadů vysokých depozic dusíku v horských lesích nebo návrhy kombinovaných postupů obnovy rozsáhlých kalamitních holin. Druhou cestou je přímá expertní a poradenská činnost pro vlastníky lesů, kterou můžeme díky podpoře MZe poskytovat vlastníkům lesa a lesním hospodářům. Při této činnosti je pro nás výhodou, že se můžeme opírat o dlouhodobé výzkumné poznatky a také třeba předvádět praktickým lesníkům svá doporučení na demonstračních objektech. V rámci obou zmíněných cest přistupujeme vnímavě a s pokorou také ke zkušenostem jednotlivých praktických lesníků a bereme to jako zpětnou vazbu. Když totiž něco chci doporučovat, musím se o tom nejprve sám přesvědčit (z výsledků svých nebo publikovaných jinými, provozním ověřením, apod.) a ne jenom argumentovat sny a domněnkami, jak jsme někdy bohužel od některých "rádců" svědky.

(září 2019)

Obnova lesa, praktické VIDEO.