Dva tisíce jedovatých tisů do Lužických hor. Proč?

Dvacet let se vědci věnují v chráněné krajinné oblasti Lužické hory věnují problematice tisu červeného (Taxus baccata L.). Hlavním cílem je momentálně především zpětný návrat tisu na vhodné lokality. Tam, kde historicky dříve byl. Postupně tak již bylo vysazeno přes 2000 sazenic na téměř 50 místech CHKO.

Výzkumné práce započaly inventarizací jeho výskytu a dosud je zaevidováno 16 lokalit s využitelným genofondem tisu. Po udělení potřebných výjimek z ochranných podmínek začal první projekty realizovat Český svaz ochránců přírody (ZO ČSOP 32/10 Meles) ve spolupráci se Správou CHKO Lužické hory a za podpory Ministerstva životního prostředí ČR.

V roce 2005 se do výzkumných aktivit zacílených na místní populaci tisu s podporou Ministerstva zemědělství ČR zapojil i Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. (VÚLHM). Ve spolupráci se Správou CHKO Lužické hory vědci zahájili podrobný monitoring s pětiletou periodou, a to u všech jedinců zjištěných v rámci inventarizace (měření výšky, tloušťky, určení pohlaví, růstového tvaru aj.). Provedli isoenzymové analýzy vzorků vybraných planě rostoucích tisů (2007). Podrobně zmapovali jedince tisu na lokalitách Horní Sedlo (2005, 2010, 2015) a Dolní Sedlo (2009, 2015), včetně postupu přirozené obnovy.

Od roku 2007 vědci každoročně hodnotí vybrané repatriační výsadby tisu tak, aby v pětiletém cyklu byly změřeni všichni vysazení jedinci. První výsledky měření repatriovaných tisů byly veřejnosti předloženy již v roce 2011. Na základě postupně získaných poznatků pracovníci VÚLHM a Správy CHKO Lužické hory v roce 2010 zpracovali a předložili ucelený návrh na záchranu genetických zdrojů tisu červeného na území CHKO.

Spolupráce všech tří uvedených partnerských organizací vyvrcholila úspěšnou registrací semenného sadu tisu v roce 2016, který je současně klonovým archivem cenných genotypů. Pro možnost doplnění sadu na plnou kapacitu (111 klonů) reprodukčním materiálem z regionálně blízkých lokalit byly v laboratoři VÚLHM provedeny analýzy DNA, jejichž výsledky se aktuálně zpracovávají.

Periodické hodnocení kvantitativních a kvalitativních charakteristik jedinců lužickohorské tisové populace umožňuje posoudit změny, ke kterým v ní dochází. Zvolený režim ochrany se pozitivně projevuje na přirozené obnově i zdravotním stavu tisů. Na základě hodnocení repatriačních výsadeb se ukazuje, že druh velmi dobře odrůstá na živných i kyselých stanovištích, přičemž úhyn je poměrně nízký (na extrémnějších stanovištích vyšší). Významný vliv na růst tisu mají světelné poměry. Poznatky o růstové dynamice, reakci na živná stanoviště i časné plodnosti tisu červeného na volném prostranství mají význam pro ochranářská managementová opatření. Aktuálně probíhá zpracování dat třetí řady monitoringu přirozeně rostoucích tisů a založené výzkumné plochy na lokalitě Líska.

Něco víc o tisu:

Tis červený je dle národní legislativy ochrany přírody a krajiny (vyhláška č. 395/1992 Sb.) zařazen mezi zvláště chráněné druhy rostlin v kategorii silně ohrožený, v aktuálním červeném seznamu (Grulich 2017) pak jako zranitelný druh (C3). Zbytkové populace této jedovaté dřeviny rostou v ČR převážně ve 2.-5. lesním vegetačním stupni. V rámci celostátní inventarizace (Zatloukal et al. 2013) bylo zjištěno 16 724 jedinců vyšších než jeden metr (z toho 12 627 považovaných za původní). Nejvýznamnější původní výskyty má na Křivoklátsku v okolí Berounky (5 655 ks), v Drahanské vrchovině (2 468 ks) a ve středním Povltaví (2 263 ks).

Obnova lesa na praktickém VIDEO návodu.