Co se děje s borovicemi? Ničí je houby?

V posledních dvaceti letech došlo k prudkému nárůstu odumírání borových porostů. Může za to dlouhodobé sucho které mimo jiné přeje rozvoji mnoha druhům agresivních biotických činitelů a houbových patogenů.

Z biotických činitelů se na odumírání borovice lesní v Česku zásadně podílí podkorní hmyz, nejčastěji lýkožrout vrcholkový, lýkožrout borový, krasec borový a pilořitka Sirex noctilio. Nápadně také vzrůstá napadení porostů borovice lesní jmelím bílým borovicovým.

Z houbových patogenů jsou borovice lesní oslabené dlouhodobým suchem v Česku napadány především václavkami a kuželíkem borovým.

Škodí borovicím houby? Vědci se problému podívali na zoubek. 

Jednou z nezodpovězených otázek je, zda mohou mít na odumírání borovic vliv i původně neškodné saprofytické houby, způsobující jen modrání dřeva. Významnou skupinou těchto hub jsou ophiostomatální houby, což jsou saprotrofové nebo příležitostní parazité žijící převážně v lýku a bělovém dřevu stromů. Na výzkum této skupiny hub se zaměřili vědci z VÚLHM, v. v. i., a své výsledky publikovali v časopise Zprávy lesnického výzkumu 1/2023 v článku Ophiostomatální houby v porostech borovice lesní postižených dlouhodobým suchem. Ve své práci jednak vyhodnotili přítomnost těchto hub v závislosti na období odběru, lokalitě, věku stromu, defoliaci a přítomnosti ostatních organismů, a jednak posoudili jejich fytopatologický význam.

Fytopatologicky nejvýznamnější ophiostomatální houby jsou zástupci rodů Ceratocystis a Ophiostoma.

Na borovici lesní ve střední Evropě jsou nejčastějšími zástupci Ceratocystis minor a Ceratocystis ips, jejichž výskyt silně souvisí s napadením podkorním hmyzem a stresem suchem. Silnou virulenci vědci zaznamenali u hub Ceratocystis minor, Leptographium wingfieldii, Leptographium lundbergii, Leptographium procerum, způsobující kořenovou hnilobu borovic, a Grosmannia wageneri, způsobující kořenovou hnilobu jehličnanů.

Na šíření ophiostomatálních hub se významně podílejí přenašeči, především podkorní hmyz a roztoči.

Jak výzkum probíhal? 

• Vědci se ke studiu vybrali čtyři lokality - Valtice, Příšťpo, Brodce, Vrbová Lhota s borovými porosty postiženými suchem. 
• Na každé lokalitě byly pokáceny dva stromy odpovídající věku porostu: 30–40 a 50–90 let. Celkem bylo v roce 2020 na jaře, v létě a na podzim pokáceno 24 stromů. 
• Z každého byly odebrány výřezy (kotouče) ze spodní a střední části kmene a větví.

Ophiostomatální houby byly přítomny na 24 kotoučích z celkového počtu 72 kotoučů (33 %), na 12 stromech z celkového počtu 24 stromů (50 %). Nejvyšší počet kotoučů s těmito houbami byl zaznamenán na podzim (17), poté v létě (6) a nejméně na jaře (1).

Přítomnost ophiostomatálních hub se významně shodovala s přítomností roztočů, přičemž tento vztah vykazoval přímou úměrnost. Roztoči byli přítomni na 22 kotoučích (31 %). Roztoči jsou nejvýznamnější organismy živící se myceliem a sporami ophiostomatálních hub, což by mohlo vysvětlovat významnou shodu přítomnosti těchto hub s přítomností roztočů na kotoučích. Přítomnost těchto hub se významně shodovala s přítomností larev hmyzu z řádu dlouhorozí (Nematocera), přičemž tento vztah vykazoval přímou úměrnost. Dlouhorozí byli přítomni na 15 kotoučích (21 %).

Někteří dlouhorozí obsazují mrtvé bělové dřevo v čerstvých ranách živých stromů i na řezných plochách pařezů a vytěženého dřeva, kde se živí myceliem a sporami ophiostomatálních hub. Dlouhorozí kolonizovali kotouče dřeva po jejich odebrání a kultivované houby jim sloužily jako potrava. To znamená, že výskyt dlouhorohých na kotoučích se zdravotním stavem borovice lesní nesouvisel.

Z ostatních druhů dominovaly houby rodu Trichoderma, byly přítomny na 72 kotoučích (100 %). Jejich výskyt na borovici lesní však s chřadnutím stromů ani s přítomností studovaných hub nesouvisel.

Rozdíly v přítomnosti ophiostomatálních hub nebyly statisticky významné v závislosti na lokalitě, věku stromu, původu kotouče ani defoliaci.

Mezi lokalitami se přítomnost ophiostomatálních hub významně nelišila. Častější výskyt těchto hub ve vodivých pletivech dřevin bývá spojován se suchem. Nejnižší vlhkostí vzduchu se vyznačovala lokalita Vrbová Lhota. Nicméně rozdíly v povětrnostních podmínkách mezi lokalitami nebyly zásadní.

Vliv věku (30–40 vs. 50–90 let), respektive průměru kmene (starší stromy měly větší průměr kmene) na přítomnost těchto hub nebyl významný. Samotný věk stromů s napadením těmito houbami pravděpodobně nesouvisí, avšak staré stromy jimi mohou být napadány častěji z důvodu jejich častějšího špatného zdravotního stavu.

Ophiostomatální houby se častěji objevují na kotoučích velmi silně defoliovaných borovic, přičemž na chřadnutí hostitele se podílejí pouze virulentní druhy.

Přítomnost jmelí bílého borovicového s přítomností ophiostomatálních hub nebyla přímo ani nepřímo úměrná. U borovice lesní stresované suchem významně vzrůstá výskyt a fytopatologický význam jmelí bílého borovicového i ophiostomatálních hub, avšak přímý vztah výskytu jmelí a těchto hub na borovici lesní nebyl v žádné studii prokázán.

V závěru vědci konstatovali že, ačkoli byly ophiostomatální houby přítomné celkem ve třetině kotoučů a polovině jedinců borovice lesní a nacházely se na všech výzkumných lokalitách na stromech různého stáří, tyto stromy nevykazovaly zvýšenou defoliaci, vyšší napadení podkorním hmyzem, jmelím bílým, ani jiné příznaky zhoršeného zdravotního stavu oproti stromům bez přítomnosti těchto hub v kotoučích.

To znamená, že ophiostomatální houby zatím nepatří k významným faktorům podílejícím se na chřadnutí a odumírání borovice lesní v porostech postižených dlouhodobým suchem v Česku. 

článek byl vytvořen na podkladě tiskové zprávy pana Ing. Jana Řezáče, VÚLHM

Přečtěte si také: Přizpůsobí se borovice změnám klimatu, nebo z našich lesů zcela zmizí? nebo Les s podobou pralesa: Poznatky od slovenských vědců