100 let od mniškové kalamity: Stát lesníkům významně pomohl

Tisíce hajných a lesníků odvedených do první světové války, tudíž péče o lesy významně polevila. I to byl důvod, proč se mladé Československo na samém prahu své existence muselo potýkat s jednou z historicky nejrozsáhlejších katastrof v tuzemských lesích. Před sto lety ji způsobilo přemnožení bekyně mnišky, ke kterému velkou měrou přispělo sucho. Začala na Vysočině a mladá republika postupně přišla o 600 tisíc hektarů lesa. Co nezničila mniška, to dokonala větrná smršť. 

Nabízí se srovnání se současnou kůrovcovou kalamitou, lesníci však upozorňují na jeden důležitý rozdíl. "Tehdejší pomoc vlády se s tou dnešní prakticky nedá srovnat," říká Radomír Charvát, jednatel podniku Lesní družstvo Vysoké Chvojno a zkušený lesník. "Vláda tehdy poslala na pomoc lesům armádu, vězně i děti ze škol a školek, uvolnila potřebné finanční prostředky a jednala rychle a operativně. Zkrátka KONALA. Lesník byl považován za odborníka a stejně jako se nikdo nemotá doktorovi do operace, tak se také nezpochybňovalo, jestli lesníci své práci rozumějí."

Při likvidaci mniškové kalamity se před sto lety postupovalo podobnými metodami, jaké lesníci používají dnes v boji s kůrovcem: co nejdříve pokácet napadené stromy a dřevo z lesa odtěžit. Proto například v roce 1917 vznikla na Křivoklátsku takzvaná mnišková železnice, dvanáctikilometrová trať, kterou nechal tehdejší majitel panství postavit pro snadnější odvoz vytěženého dřeva. 

Děti dostávaly za každou chycenou můru halíř. "Nevýslovně hnusný a odporný, to byl pohled na les trčících mrtvol," popisovaly Národní listy v roce 1922 situaci na Řípu. Co by asi pan redaktor psal dnes, kdyby se vydal třeba na Dačicko...

Pro obnovu vzniklých holin byl použit z více než 90 % znovu smrk a smrkové porosty dnes čelí kůrovcové kalamitě. 

Více o mniškové kalamitě najdete ZDE.